Kodex rodiče

  • Ztotožňujeme se s myšlenkou, že naším hlavním cílem není výhra, ale hra samotná, radost z ní, i když vyhrávat samozřejmě chceme
  • Neradíme hráčům, co mají na hřišti dělat, mají své hlavy a trenéra. Tímto dáváme na vědomí respekt k osobě a práci trenéra a týmovým pravidlům
  • Fandíme a povzbuzujeme slušně, aby na nás mohl být náš klub hrdý tak, jako jsme hrdí my na něj
  • Nenadáváme a nekřičíme na hráče, trenéry, soupeře či rozhodčí. Případný nesouhlas s děním naše chování neospravedlňuje
  • Respektujeme našeho soupeře, hraje fotbal pro radost, stejně jako my
  • Tleskáme našim barvám, tleskáme soupeři, odměníme tak každou hezkou akci
  • Nechceme výhru za každou cenu, uvědomujeme si, že nejdůležitější je cesta, jakou jsme k vítězství došli
  • Rozhodčí, pokud je na hřišti, je také jen člověk, může udělat chybu, stejně jako my, stejně jako Vy
  • Nepřipravujeme a nenosíme hráčům věci na trénink a zápasy, pouze kontrolujeme, zda hráči mají vše potřebné
  • Podporujeme samostatnost hráčů, do šatny za nimi nechodíme, zvládnou to, spolu s trenéry, úplně sami
  • Nevstupujeme na hrací plochu během zápasu ani během tréninku, hráči potřebují na trénink klid
  • Dbáme na správnou životosprávu hráčů. Její nedílnou součástí jsou strava, pitný režim a v neposlední řadě i spánek.
  • Trenér je pro nás partner, který společně s námi vychovává a učí naše dítě. Víme, že bez vzájemné spolupráce nic nedokážeme
  • V případě jakýchkoliv nejasností, dotazů se obracíme na trenéry. Vzájemná komunikace je základním kamenem budování našeho vztahu
  • V případě nutnosti včas omlouváme hráče z akcí, informujeme o všech důležitých věcech, souvisejících s hráči, usnadníme tak trenérům práci
  • O dění v týmu, v klubu se na veřejnosti nevyjadřujeme negativně. Pokud máme pocit, že je něco špatně, řešíme toto primárně s trenérem. Tímto postojem podporujeme sounáležitost se společnými cíli a hodnotami a hájíme tak dobré jméno našeho klubu
  • Nevyjadřujeme se k nominaci na turnaje či utkání, trenér se vždy snaží spravedlivě rozvíjet potenciál každého kluka!
  • Zajímavost: Příliš mnoho zápasů může psychickému a sociálnímu vývoji dítěte uškodit. V Norsku existuje pravidlo, podle kterého děti do 10 let nesmí sehrát více jak 20 zápasů a děti do 12 let maximálně 25 zápasů za rok
  • Netlačte na trenéry s počtem turnajů a zápasů, děti mají svůj přirozený vývoj a ten nelze urychlit. Buďte trpěliví a pěstujte v nich lásku ke sportu, k fotbalu a podporujte je!!! Syndrom vyhoření není jen u dospělých, ale dnes i dost často u dětí, dává se jim toho moc na jejich bedra a zbytečně se na ně tlačí. Pak už není cesty zpět!!!

Děkujeme a buďte s námi